Před rokem 1995 byl čínský nábytkářský průmysl v plenkách a podmínky ve všech aspektech byly ještě nevyzrálé; od roku 1995 do roku 2005 vstoupil čínský nábytkářský průmysl do počáteční fáze růstu; od roku 2005 do roku 2015 byl čínský nábytkářský průmysl ve střední-fázi růstu, s relativně koncentrovanými a specializovanými výrobními základnami nábytku po celé zemi. Očekává se, že po roce 2015 vstoupí čínský nábytkářský průmysl do fáze pozdního růstu a postupně přejde do fáze zralosti. Od roku 1995 do roku 2005 zažil čínský nábytkářský průmysl své první období rychlého rozvoje, který byl primárně poháněn kvantitativní expanzí a vytvořil kompletní průmyslový systém s celou řadou produktů, které splňují mezinárodní standardy a uspokojují potřeby čínského lidu a mezinárodního trhu. V příštích 5 až 10 letech na pozadí přesunu světového nábytkářského průmyslu zahájí čínský nábytkářský průmysl své druhé období rychlého rozvoje. Toto období nebude zaměřeno na kvantitativní expanzi, ale na kvalitativní zlepšení.
Čínská vláda od počátku 21. století navrhuje urychlit urbanizaci a rozvoj malých měst, komplexně oživit venkovskou ekonomiku a urychlit proces urbanizace s cílem dále stimulovat spotřebitelský trh a rozšířit spotřebu. Do roku 2015 dosáhla míra urbanizace Číny 52 %. Tato národní iniciativa bude nevyhnutelně dále podporovat bytovou výstavbu v Číně, a tím podpoří rozvoj souvisejících průmyslových odvětví. Na základě sociálních potřeb a požadavků rozvoje navrhla Státní rada industrializaci bydlení, která povede ke standardizaci, serializaci a industrializaci desítek tisíc produktů souvisejících s bydlením. Vzhledem k rozvoji industrializace bydlení se na trh dostalo bydlení jako komodita, která poskytuje možnosti rozvoje pro různé druhy nábytku a příbuzných produktů. Peněžní výdaje obyvatel venkova na životní náklady na obyvatele se přitom rok od roku zvyšovaly a mezi obyvateli venkova každoročně rostla také poptávka po renovaci bydlení a nákupu nábytku. Čínský nábytkářský průmysl má proto obrovský tržní potenciál.
